Spolehlivý zaháněč chmur
Jedná se o tři knížky (Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě) v jedné. Počin tak hluboce protitržní, že k němu mohlo dojít jen za socíku - asi nebyly desky nebo co. Obávám se, že lehce debilní souhrnný název je také v české režii. Nenechte se odradit.
Život rozvedené Američanky se dvěma dětimi v krizových třicátých letech neslibuje veselici k popukání. V první knize se autorka vrací z farmy, kde s manželem chovala slepice (prvotina Vejce a já - vyšlo odděleně), do města k mamince a sourozencům, shání práci, snaží se vyjít s penězi, šéfy a nápadníky. Aby existenčních starostí nebylo málo, onemocní tuberkulózou (Morová rána) a léčba v bezplatném sanatoriu rozhodně není žádný med. Třetí kniha, kde se s novým manželem přestěhuje na ostrov a čelí zejména pubertě svých dcer mi vždycky připadala oddechová, ale možná je to jen tím, že nemám děti.
Materiálu dost na dvět tragedie a jedno drama. Naštěstí byla autorka obdařena nejen literárním talentem, ale také pozorovacími schopnostmi, úžasným nedostatkem sebelítosti a sžíravým smyslem pro humor a její vyprávění nevyvolává zděšení a soucit, ale úsměv a dobrou náladu. Jde o spolehlivý odpuzovač remcání a sebelítosti. Po přečtení pár stránek se vaše vlastní chmury a starosti scvrknou - protože podobné (a v mnoha ohledech horší), i když v jiném čase a místě, měl někdo před vámi a zvládnul to. A možná se nesmál přímo v té chvíli, ale za čas určitě.
Jedno překvapení mi Betty přichystala ještě pár let po prvním přečtení. V jedné části reaguje sestra Mary na Bettyiny námitky, že se nedokáže dostat z hor včas do města, výrokem "Hanibal šel pěšky přes Alpy." Moc se mi to líbilo a když jsem v knihkupectví kolem roku 95 narazila na originál, honem jsem listovala, jak se má oblibená věta řekne anglicky. V příslušné pasáži o Hannibalovi ani slovo. Původně totiž podle Mary "Bílí Rusové přešli Sibiř", jenže troufněte si to přeložit v sedmdesátých letech do češtiny.
Tak nebo tak, Hannibal, Rusové i Betty to zvládli. A pokud potřebujete povzbudit při hledání zaměstnání, nemoci nebo výchově dětí, paní MacDonaldová ujde kousek i s vámi.
(Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal, přeložila Eva Marxová, vydalo nakladatelství Vyšehrad 1987)
Jedná se o tři knížky (Kdokoli může dělat cokoli, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě) v jedné. Počin tak hluboce protitržní, že k němu mohlo dojít jen za socíku - asi nebyly desky nebo co. Obávám se, že lehce debilní souhrnný název je také v české režii. Nenechte se odradit.
Život rozvedené Američanky se dvěma dětimi v krizových třicátých letech neslibuje veselici k popukání. V první knize se autorka vrací z farmy, kde s manželem chovala slepice (prvotina Vejce a já - vyšlo odděleně), do města k mamince a sourozencům, shání práci, snaží se vyjít s penězi, šéfy a nápadníky. Aby existenčních starostí nebylo málo, onemocní tuberkulózou (Morová rána) a léčba v bezplatném sanatoriu rozhodně není žádný med. Třetí kniha, kde se s novým manželem přestěhuje na ostrov a čelí zejména pubertě svých dcer mi vždycky připadala oddechová, ale možná je to jen tím, že nemám děti.
Materiálu dost na dvět tragedie a jedno drama. Naštěstí byla autorka obdařena nejen literárním talentem, ale také pozorovacími schopnostmi, úžasným nedostatkem sebelítosti a sžíravým smyslem pro humor a její vyprávění nevyvolává zděšení a soucit, ale úsměv a dobrou náladu. Jde o spolehlivý odpuzovač remcání a sebelítosti. Po přečtení pár stránek se vaše vlastní chmury a starosti scvrknou - protože podobné (a v mnoha ohledech horší), i když v jiném čase a místě, měl někdo před vámi a zvládnul to. A možná se nesmál přímo v té chvíli, ale za čas určitě.
Jedno překvapení mi Betty přichystala ještě pár let po prvním přečtení. V jedné části reaguje sestra Mary na Bettyiny námitky, že se nedokáže dostat z hor včas do města, výrokem "Hanibal šel pěšky přes Alpy." Moc se mi to líbilo a když jsem v knihkupectví kolem roku 95 narazila na originál, honem jsem listovala, jak se má oblibená věta řekne anglicky. V příslušné pasáži o Hannibalovi ani slovo. Původně totiž podle Mary "Bílí Rusové přešli Sibiř", jenže troufněte si to přeložit v sedmdesátých letech do češtiny.
Tak nebo tak, Hannibal, Rusové i Betty to zvládli. A pokud potřebujete povzbudit při hledání zaměstnání, nemoci nebo výchově dětí, paní MacDonaldová ujde kousek i s vámi.
(Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal, přeložila Eva Marxová, vydalo nakladatelství Vyšehrad 1987)
