sobota 15. prosince 2012

Ekomatkou omylem

Někdy se člověk nesnaží, nijak úporně na tom nepracuje, a stejně se to stane. A pak se diví a diví. Považuji se za poměrně racionální osobu s převažujícím analytickým myšlením. S esoterikou a alternativou jsem si užila v mládí a od té doby mám k podobným záležitostem spíš rezervovaný postoj. Jenže…

Po šátku jsem se pídila už v těhotenství. Jsem křehké postavy (čti: chcípák) a představa, že celý den poponáším na ruce řvoucí děcko mě děsila. Poponášení v úvazu, který zapojí i záda, mi připadalo rozumnější.

K látkovým plenkám jsem tak jednoznačný vztah neměla, ty jsem nechávala „až jak se to vyvrbí“. Kombinace dostatku šňůr venku i v sušárně, léta, levné vody (z dopuštění obce) a faktu, že k sebevýhodnější hypermarketové akci na jednorázovky je potřeba připočíst i cestu, trvající od hodiny výše, rozhodla.

Pak se mi vplížil do života sliz. Patrně ve chvíli, kdy jsem se plížila z drogerie s malou flaškou Lovely v ruce a prázdnou peněženkou. Zatímco prací prostředek pro miminka byl v nabídce jen jeden, jádrových mýdel vedou běžně čtyři druhy – co dodat?

Kupované skleničky jsem zavrhla z lakoty. Masozeleninové ve chvíli, kdyjsem zjistila cenu, ovocné poté, co mi přistál v kuchyni darovaný megapytel jablek.
 
O epizodě s domácím chlebem bych mohla asi pomlčet, protože kvásek mizemřel na začátku zkouškového, ale on se vrátí – a s ním přijdebochník!

Pak jsem chtěla zakoupit rezervní snappi sponku a měla jsem s sebou peníze s instrukcí „kup si něco, co by sis normálně nekoupila!“ Tak třeba… látkovou vložku? Zadání odpovídala dokonale – normálně bych si ji nekoupila. Nalomena tvrzením, že „vnější genitálie si hoví“jsem podlehla pocitu, že to musím vyzkoušet – vždyť ten samet nemůže sát, ne? A…sál! A…hověly! Kurnik.

Zvážila jsem plánovanou frekvenci praní na 60 °C v horizontu nejbližších deseti let.

Teď čekám, kdy mi pošťačka donese objednaný menstruační kalíšek,mnu si cejch šílené ekomatky vypálený na čele a přemýšlím, kde se to vlastně zvrtlo… vždyť šlo o sled naprosto racionálních rozhodnutí!

Žádné komentáře:

Archiv blogu