Sukýnka se mi krátí

Kdo mi mou čest navrátí, pěje se v lidové písni. V návratu cti jsem velký problém neviděla, se sukýnkou to bylo horší. Nejsem typ ženy, která má bod G na konci slova shopping a ani těhotenské hormony na tom nic nezměnily. Na druhou stranu bylo jasné, že se změní moje tvary a oděv by se měl přizpůsobit.

První vzedmutí proběhlo ve vyšším patře. Na to jsem nasadilapodprsenky, zakoupené krátce před otěhotněním pod heslem „nenechám sitýrat prsa“. Podprsenkové odbornice by je asi označily za kryty nabradavky, neboť nepodpíraly, neformovaly a nevytvářely na hrudi požadovanéúdolíčko. Naopak tam ponechávaly čtyřproudou dálnici. Ale takynetlačily, nezarývaly se a neinkasovala jsem pohoršené pohledy, že ženskáv tomhle věku chodí nahoře bez. O takovém ňadrokrytu jsem snila od doby,kdy jsem zakoupila první podprsenku až do chvíle, kdy mě napadlo zkusiti jinou velikost než 75B. Bratru nějakých patnáct let.

Tento úžasný tovar se během pár těhotenských týdnů proměnil zasv normální tísnivé podprsenky, ale stejně – zaplať Bůh za něj. Oddalšího nákupu mě odrazovala představa svlékání a navlékánípodzimních vrstev v nehostinných kabinkách (patrně ve vietnamskýchhalách, protože samozřejmě šetříme na miminko). Navíc jsem netušila,jakých rozměrů dosáhnu za dalších pár týdnů. A aspoň jsem měla to údolíčko.

Odění rozšiřujícího se pasu jsem se zkraje rozhodla také vyřešit prohledáním domácích zásob. Odhalila jsem obepínavé superelastické kalhoty, které mě donutil zakoupit dávný expartner, „abych byla sexy kočka“. Tenkrát jsem v první fázi odmítla jeho představy o mém správném odění a v druhé expartnera celkově. Teď jsem rozjímala nadmocnou silou jeho podvědomí, které patrně toužilo po děťáku a nikoliv po bezstarostném bohémském životě, jaký ex praktikoval.

Sexy kalhoty se totiž ukázaly jako dokonale raně těhotenské a věrně pružily zhruba do pátého měsíce. Druhý kousek z té doby, sexy tričko,jsem v náhlém osvícení identifikovala jako kojící, protože jsem sidobře pamatovala, jak mi z něj vypadávala prsa.

Teprve když rozjíždějícímu se zipu sexy kalhot nepomáhala už ani gumička zaháknutá za knoflík, začala jsem plánovat nákupy. Sice nejsem příliš citlivá k oděvním trendům a módní policie by mě asi přibodla svými jehlovými podpatky na kozačkách k trávníku a umlátila kabelkou, ale chodit s rozcapeným poklopcem a břichem lezoucím z halenky je moc i na mě. Nastávající babičky souhlasily, že vnouče je nutno důstojně odívati v prenatálním stavu. Místo vánočních darů jsem dostala dvě obálky apokyn, ať se obléknu.

Angažovala jsem svého drahého coby módního poradce a vyrazili jsme.Z nákupního centra jsem se po půl dni vypotácela s taškami, které obsahovaly – krom jiných drobností – i pončo a dvoje šaty v délce decentně nad kolena. V šatech prý jsem totiž dle poradce nejkrásnější.Zbytek nohou jsem zahalila do silných punčocháčů a vydala se oslňovat dočekáren ordinací a sporadicky i do práce.
Přešla zima, oteplilo se a já se přesunula z velkoměsta na ves. Tou dobou jsem přišla o jedny šaty, a to náhodným pohledem do celotělovéhozrcadla. Do té chvíle mi totiž bylo utajeno, že se mi dme nejen břicho (nakteré jsem byla hrdná), ale i záď (na kterou jsem zas tak hrdá nebyla).Netoužila jsem zbytek těhotenství vypadat jako Ferda Mravenec bez šátečku a úpletovky jsem hbitě odložila.
Pořídila jsem si jako náhradu skutečné těhotenské, s knoflíky ve třech řadách a laclem. Světle béžové. Na nich jsem si ověřilafungování gravitace – doba od oblečení do přitažení drobných, lečtěžko odstranitelných drobných těles, jako kapek marmelády, nutely a oleje, nepřesáhla v průměru 20 minut. Krom toho začaly pnout v místech, kde povolovací knoflíky nebyly.

S nadcházejícím létem jsem punčochy odhodila v dál a na výlety doblízkého městečka jsem nosila raději pohodlné šaty nadkolenní kostkované než béžové, pokypané. Že něco není v pořádku, mě upozornila sousedka bodrým zvoláním, kam jdu tak nalehko. Přeložila jsem si její poznámku jako výzvu k decentnějšímu zahalení, ale nebylo do čeho. Šaty místo stehen zakrývaly zvětšující se břicho, a i s tím měly dost práce. Naštěstí jsem se nemusela zabývat tím, kam by mi bylo vidět při předklonu – vzhledem k mým rozměrům byl takový prostocvik vyloučen.

Módnímu poradci jsem poreferovala, jak jsem partě dělníků, preferujících rubensovské tvary, v supermarketu stála za to, aby vyčkali,než si vyberu a předejdu je, aby se na mě podívali zezadu. A vyzvala hok dodání rezervního oděvu. Dostala jsem samozřejmě šaty – stejné délky jako mé původní, ale letně průsvitné.

Můžu zodpovědně prohlásit, že nejvyzývavěji a nejodhaleněji oblečená jsem během celého svého života chodila ve třetím trimestru těhotenství. Puberta, adolescence nebo období nahánění chlapů tomu nesahají ani po kotníky. Jen doufám, že mě opravdový vrchol nečeká v domově důchodců.