Plány v plánech jiných plánů

K sepisování porodního plánu jsem přistoupila tak zodpovědně, jak mi to třetí trimestr a schopnost soustředit se až 3 minuty v kuse dovolily. Vyhledala jsem na internetu vzory, zamyslela se… a rázem jsem se začala cítit jako Kohn, když psal z obchodní cesty telegram ženě.

• přeji si přirozený porod – no, tak on si málokdo přeje porod nepřirozený, že. A pokud ano, tak k tomu mívá důvod. A řeší to podstatně dřív než při nástupu na porodní sál.
• bez zbytečné medikace – že by ke mně jinak jako přitančil doktor a zvolal „Teď vám píchnu naprosto zbytečnou injekci,“ jo?
• nedělejte mi císařský řez – že by zrovna sekce šla takhle na objednávku? Kdybych tam napsala, že CS chci, tak mě snad na požádání kuchnou?
• chci použít následující porodní pomůcky – kurnik, co já vím, co budu chtít používat?

A vůbec, jak mám vědět, jestli budu chtít či potřebovat epidural? Oxytocin? Volný pohyb? Monitor? Když nastanou komplikace, tak co? Pokud to pomůže miminu, tak se klidně nechám nadopovat do bezvědomí a zavěsit nohama ke stropu, bez ohledu na své původní představy. Jenom… jenom si o tom chci rozhodnout sama.

Můj porodní plán nakonec obnášel jediné přání: Když se mnou budete chtít něco dělat, tak se se mnou laskavě napřed poraďte a řiďte se podle toho, pro co se rozhodnu já. Kromě dělohy mám i mozek a hodlám i na porodním sále používat obojí.

Vyhodnotila jsem ho jako příliš agresivně znějící a nevhodné pro přímočaré předložení. Papír jsem zahodila a rozhodla se jít v případě nutnosti za svým raději guerillovým způsobem.

Pokud někdo neví, jak psal Kohn telegram:
Kohn chce poslat z obchodní cesty ženě telegram: „Milá ženo, prodal jsem dobře. Přespím u bratrance a zítra večer přijedu domů. Tvůj Hugo“
Cena ho zarazí a rozhodne se tedy telegram zkrátit. A vyškrtává: „milá ženo“ – no, to ona ví, že je moje milá žena, to jí psát nemusím. „Dobře“ – copak já prodám někdy špatně? „Prodal jsem“ – jel jsem snad nakupovat? Vždyť ví, že jsem jel prodávat. „U bratrance“ – to dá rozum, že když tu mám rodinu, tak nebudu nocovat v hotelu. „Přespím“ – myslí si snad, že budu flámovat? „Přijedu“ – copak čeká, že přiletím aeroplánem? „Zítra večer“ – přece si nemyslí, že bych to stihnul domů dřív. „Domů“ – a kam bych měl jezdit? Do Krkonoš snad? No, a že jsem její Hugo, to taky ví! 

(Plány v plánech jiných plánů pocházejí z Duny Franka Herberta. Sice tam o porody moc nejde, ale je to má velmi oblíbená knížka.)